HDTV – High-definition television

HDTV označuje formát digitálního televizního vysílání, který nabízí větší rozlišení tedy kvalitu obrazu, ale také kvalitnější zvuk oproti zastaralým formátům PAL, SECAM nebo NTSC . Předchozí formát SDTV (Standart-definition television) používá menší komprimaci než HDTV a kodek MPEG-2. SDTV se již v dnešní době používá u DVB-T i DVB-S.

Pro HDTV vysílání se používá kodek MPEG-4, který oproti MPEG-2 zmenší několikrát datový tok, tedy je méně náročný na přenos v prostředí. V dnešní době se do tzv. multiplexu díky komprimaci MPEG-4 vejde stejný počet programů jako při komprimovaném MPEG-2 (SDTV). Při vysílání HDTV s kodekem MPEG-2 by jeden program zabral celý jeden multiplex.

Pro označení formátu HDTV se používá tří údajů.

Prvním údejem je počet řádků, který uvádí rozlišení obrazu v pixelech. Při počtu řádků 720 je rozlišení obrazu 1280×720 pixelů, resp. 1080 řádků znamená 1920×1080 pixelů.

Druhý údaj říká, jestli má obraz prokládané (i) nebo progresivní (p) skenování. Rozdíl mezi nimi je ve vykreslování jednotlivých řádků. Progresivní vykreslí kompletní (celý) snímek najednou s danou smímkovací frekvencí (23,976, 24 nebo 25 snímků za sec.). U prokládaného skenování snímkovací frekvence je 2x větší (50 nebo 60 snímků za sec.), ale v jednom kroku se zobrazí tzv. půlsnímek s lichými řádky a v dalším půlsnímek se sudými řádky. Tento typ skenování je méně příjemný pro lidské oko, je však méně technicky náročný a proto se prosadil i u HDTV, SDTV (je použit i u sytému PAL).

Třetí údaj udavá počet (půl)snímků zobrazených za sekundu (viz. předchozí odtavec).

Příklad : označení 1080p25 odpovídá rozlišení 1920×1080 pixelů při progresivním skenování se snímkovací frekvencí 25 Hz (snímků za sec.).

Formát obrazu u HDTV se používá 16:9 (poměr stran obrazu), který vytváří panoramatický efekt. Starší formát používaný pro všechny televize je 4:3 (v dnešní době na ústupu). V většině přijímačů lze nastavit typ formátu obrazu televize a ten pak vysílá signál pro danou televizi upravený, například s černými pruhy nahoře a dole. Při špatné volbě formátu může být obraz zdeformovaný (hubení, popř. tlustí lidé).

MPEG-4 používá také lepší kódování pro zvuk, lze tedy přenášet vícekanálový prostorový zvuk (až 8 kanálů).

Zařízení, které je schopno pracovat s tímto formátem HDTV, bývá označováno „HD ready“. To umí zpracovávat standarty 720p a 1080i. Přístroje označené „Full HD“ nebo „Full HD/1080p“ již mají a umí zpracovávat plné HD rozlišení prokládaně.

Výhody HDTV

1. Obraz se zobrazí čistý nebo vůbec (obraz z analogového signálu mohl také být zašumělý, vybledlý nebo posunutý).
2. Obraz je vysílán ve formátu 16:9, pro který jsou v dnešní době vytvářeny všechny filmy. Starší jsou upravovány svislými pruhy nebo roztáhnutím do celého obrazu.
3. Díky většímu použitelnému rozsahu barev obraz vypadá realističtěji než u systému PAL.
4. Vizuální informace jsou podrobnější (2 – 5 krát) díky většímu rozlišení a mezery mezi řádkami jsou minimální – nepostřehnutelné. Obraz lze sledovat i na větších uhlopříčkách (přes 100 cm).
5. Daleko lepší kvalita zvuku díky možnosti vysílání více kanálů (až 8) a lepšího kódování v MPEG-2(resp. MPEG-4).

Rozhraní HDMI -High-definition Multi-media Interface

Používá se pro přenos nekomprimovaného videa a zvuku v digitálním formátu například u DVD přehrávačů, DVB-T(S) přijímačů s technologií HDTV.

Předchůdce tohoto rozhraní je konektor DVI. Používá se hlavně u osobních počítačů a přenáší stejný video signál jako HDMI, ale již neumí přenést zvuk. Ten musel být přenášen zvlášť. Také existují redukce z DVI na HDMI (viz. obrázek nahoře).

V dnešní době existují tři typy konektorů.

Typ A má 19 pinů a podporuje SDTV, HDTV, EDTV režimy. Rozměry jsou 13,9×4,45 mm a je zpětně kompatibilní s DVI.

Typ B má 29 pinů a v budoucnu bude použit pro velmi vysoké rozlišení WQUXGA (3840×2400 pixelů).

Typ C-mini je určen pro přenosná zařízení se stejným počtem pinů jako typ A. Lze ho tedy připojit na něj pomocí redukce.

Výhody HDMI

1. Přenáší data v nezměněné podobě do televize bez komprimace, odpadá rušení.
2. Je použit pouze jeden malý kabel, lepší manipulace s ním.
3. Přenáší digitální signál v perfektní kvalitě. Obraz tedy je kvalitní nebo vůbec není (popř. kostičkuje).
4. Vizuální informace jsou podrobnější (2 – 5 krát) díky většímu rozlišení a mezery mezi řádky jsou minimální – nepostřehnutelné. Obraz lze sledovat i na větších úhlopříčkách (přes 100 cm).
5. Daleko lepší kvalita zvuku díky možnosti vysílání více kanálů (až 8) a lepšího kódování v MPEG-2 (resp. MPEG-4).